povídka o Elisabet Raddleové (od Elisabet)1.Kapitola

13. září 2008 v 18:47 | Elisabet |  Mixík - úplně všechno

ELISABET YSSABEL POLGARA LAURANA KITIARA RADDLE VON LAVON

Jmenuji se Elisabet Raddleová, mám 16 let. Narodila jsem se 1.12.1957.Lepší fotku nemám…
Jezdila jsem na rok vždy do Kruvalu na přání otce(lorda Voldemorta), ale jelikož ode mě odešel, tak jsem se rozhodla, že budu jezdit do Bradavic, mají aji lepší pověst.Matka byla Aphrael-bohyně. Použila jsem slovo byla, odešla kvůli otci.Ale nebudu o sobě prozrazovat tolik věcí na začátku příběhu. Přečtěte si tento příběh.(upozorňuji, je psán podle mé nálady, mé povahy, a vlastně, je psán podle mě.). Ale teď k příběhu. Odehrává se v mém sídle. Sídle Raddle von Lavonů. Černý palác, tak ho lidé nazývají…
Elisabet seděla v černém čalouněném[1] křesle u krbu a četla noviny. Červené vlasy jí padaly přes ramena.
Denní Věštec-31.8.1973(rok pobertů v jejich 6. roku studia v bradavicích).
"Bla…bla…bla…bla…","co je to tu za bláboly??"řekla Elisabet.
Zítra jedu do Bradavic a ještě nemám zabaleno.Pomyslela jsem si.Asi bych se měla zabalit…Vklouzla jsem do svého pokoje po špičkách, aby nevzbudila rodiče. Jenže až potom jsem si uvědomila, že rodiče vlastně nemám. Ne, vlastně mám. Matka-Bohyně víl Aphrael. A otec? Lord Voldemort. Kdyby tu tak byly… nebo alespoň matka… odešla jen kvůli otci. Zdávají se mi o jejich hádkách sny. Nejsou pěkné. Je mi 16, a v 14 matka odešla, kvůli otci, protože ji "mlátil" a ne jen ji. I mě. Otec odešel rok po té. Na mé 15 narozeniny. 1.9.1967. odmítla jsem jít do Kruvalu. Nakonec jsem tam však nastoupit musela, protože jsem nechtěla jít do Bradavic a být ve Zmijozelu.takže nakonec jsem v tom Kruvalu skončila.(Kruval je kouzelnická škola, kde vyučují černou magii. V Bradavicích vyučují obranu proti ní). Matku občas vídám, ale jen jednou za čas. Odešla totiž za ostatními bohy. Je to smutný příběh, ale pravdivý… Ale teď se konečně musím zabalit!
Více v článku

1.Září-10:57(nástupiště devět a tři čtvrtě, nádraží KING´S CROS)
Jejda, já to asi nestihnu…
"Áááá…"zakřičela jsem, protože sem se srazila s něčím vysokým a černým…
BUM…PLESK…
"Au, já promiň, já sem tě neviděla."podívala jsem se na něj a teprve teď mi došlo, že to co jsem řekla byla naprostá pitomost, protože ten kluk byl celej v černým, ale jinak byl úplně bílej a měl skobovitej nos. Jo a černý voči. No uznejte, že někoho takovýho by ste asi těžko přehlídli…
no, koukal na mě jak bacil do lékárny… vypadala jsem asi jako přírodní úkaz…, ale nemusel na mě tak čučet!
"No, promiň, ale já spěchám, tak ahoj!"řekla jsem mu a valila na vlak. Zrovna odjížděl…
chytla jsem se tyče u schodů do vlaku. Naštěstí(i naneštěstí) nějakej kluk zrovna otevřel dveře. Víte co se teď stalo? Dovedete si to představit? Ne? Tak já vám to popíšu… Přimáčkl mě těma dveřma k vlaku! Za dveřma byla vidět jenom má bezvládně houpající se noha.
"Ahoj."pozdravil ten kluk mou nohu.
"Eghr…"odpověděla jsem mu za mou nohu naštvaně! A co se nestalo… v tu chvíli vjel vlak do zatáčky a já byla volná! Začala jsem šplhat do vlaku, ale v tu chvíli se vlak zase narovnal a…
PLESK…
"Agruú…pomíík"
ten kluk na mě vyjeveně čučel a vyloženě se mi smál!
Vlak vjel do zatáčky, tak jsem toho využila.
"podrž…prosím tě… ty…dveře…nebo…mě …prosím tě…vytáhni!"
"Jo…chmg…echm…jasně!" a pořád se chechtal!!!!
Ale vytáhl mě, což se cení…
Já stojím! Já nevisím na tyči! Stojím!
Podívala jsem se na toho kluka. Měl středně dlouhý černý vlasy. Docela pěknej.
"Díky."usmála jsem se na toho kluka a BUM…
"Jejda promiň, já sem tě neviděla."pronesla jsem ke klukovi, ležícímu na zemi, s poněkud pochroumaným nosem. Koukal na mě, jak bacil do lékárny.
"Jo, v poho."odpověděl mi kluk a mnul si přeraženej nos. Já ho ale vážně neviděla…
"SÍRIUSI!!!" dolehl k nám hlas z chodby. Podívala jsem se na toho kluka.
"Tak já jdu..Ahoj!"ještě sem se na něj omluvně usmála. "Já tě ale vážně neviděla…" A s těmito slovy jsem odešla. Šla jsem si hledat volné kupé.Kupodivu jsem jedno takové našla, tedy polovičně volné…
ŤUKŤUKŤUK…
Nějaký holky se na mě usmály.
"Ahoj, máte tu volno??"zeptala jsem se jich. Slova se ujala Zrzka.
"Jo, jasně, pojď dál."usmála se na mě."Já jsem Lily, blondýnka je Monika, ale říkej jí klidně Moon a hnědovláska je Kate…A jak se jmenuješ ty??"
"Elisabet, ale klidně mi říkejte Lis, Elis. To je na vás."usmála jsem se.
Sotva sem si sedla někdo zabušil na kupé.
BUMBUMBUM…
Dveře se rozlítly, stáli tam čtyři kluci, ale dva z nich si o něčem povídali v ústraní.
V předu stál Sirius a vedle něj…
"Poněkud rozčepýřenej chlapík."poznamenala jsem s nadzvednutým obočím. Měl černý rozčepýřený vlasy, kulatý brýle, byl štíhlej, vysokej. A co se týče Siriuse-delší černý vlasy, štíhlej, vysokej, a oba byly pěkní. "To je James a Sirius."dloubla do mě Lil. Sirius mě zbystřil…
"Ale, máme nevyřízené účty, že?"řekl Sirius a promnul si nos.
"Já…hmm…já tě ale vážně neviděla…"
Holky se na mě podívaly. Sirius vypadal opravdu zbědovaně…
Lily se začala smát. "Tos…mu…chachacha…udělala…chacha...ty??"řekla Lily a prstem ukázala na Siriusův nos.
"Já…no, já jsem ho neviděla…" všichni dostali záchvat smíchu. Tedy, kromě Siriuse, ten se nesmál a kromě mě, jelikož jsem se pouze usmála.
"jak jsi ho nemohla vidět?"zeptala se mě Moon, po záchvatech smíchu.
"No co…Smál se mi, když jsem visela na tyči u vlaku, no!"
CHACHACHA…CHACHACHA…CHACHACHA…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama